Hrabě Saint Germain: Poutník věčnosti
Čas je pro obyčejného člověka vězením, avšak pro hraběte Saint Germaina byl pouhým pláštěm, který mohl kdykoli odložit. Tento muž, je legendou, která v 18. století protínala evropské dějiny jako zářící kometa, nebyl jen historickou postavou. Stal se živým mýtem, šifrou nesmrtelnosti a archetypem poutníka, který zanechal stopu v minulosti, aby promluvil k duši moderního člověka.
Hrabě Saint Germain (cca 1710 – 27. února 1784) byl jednou z nejzáhadnějších postav 18. století. Zmiňuje se o něm i encyklopedie Britanica. Tento evropský dobrodruh, alchymista, diplomat, špión a hudební skladatel fascinoval tehdejší nejvyšší společnost a panovnické dvory. O jeho původu a skutečné identitě se dodnes vedou spory, což vedlo ke vzniku řady legend, z nichž nejznámější mu připisuje nesmrtelnost.
Odkud přichází ten, kdo nezná hranice zrození a smrti?
Spekulace historiků o transylvánském princi Leopoldu Jiřím Rákóczim jsou jen pozemským stínem mnohem hlubší pravdy. Saint Germain se vynořil odnikud, obdařen bohatstvím, které nemělo zdroj, a moudrostí, která jako by pramenila z věků před potopou světa. Když kráčel sály Versailles po boku Ludvíka XV., nefascinoval dvůr svými diamanty, z nichž alchymisticky odstraňoval kazy, ale svým pohledem. Pohledem, který viděl skrze staletí. Zatímco ostatní hodovali, on hladověl a pil pouze svůj tajný elixír. Hovořil jazyky zaniklých civilizací, jako by v nich včera snil. Nebyl pouhým diplomatem či chemikem; byl tkalcem reality, který v salonu osvícenské Evropy připomínal, že hmota je pouhou iluzí. O hraběti se tvrdilo (i on sám to tak trochu naznačoval), že je starý stovky či tisíce let. Současníci si všímali, že ho na veřejnosti nikdy nikdo neviděl jíst, což tyto pověsti jen posilovalo.
Jeho první výrazný záblesk v pozemských kronikách přichází roku 1745 v Londýně. Tehdy se ocitá v poutech, podezřelý ze špionáže pro jakobity. Avšak mříže žaláře se před ním rozestupují v okamžiku, kdy strážci zjišťují, že tento záhadný cizinec nespřádá politické sítě, nýbrž skrze tóny svých houslí promlouvá přímo k lidské duši. Propouštějí ho jako neškodného, leč geniálního hudebníka, jehož melodie jako by nebyly z tohoto světa.Skutečný vrchol jeho pozemské slávy se však rozhořel kolem roku 1758 v Paříži. Zde, v srdci Versailles, jako kouzlem omámil krále Ludvíka XV. i jeho vlivnou múzu Madame de Pompadour. Panovník byl hrabětem tak hluboce fascinován, že mu otevřel brány laboratoří na zámku Chambord. Saint Germain se stal královým stínem – tajným diplomatem a obratným špionem, který proplouval intrikami dvorů s nevídanou lehkostí. To však probudilo hněv mocných, zejména ministra zahraničí, vévody de Choiseul, který v tomto nepolapitelném muži viděl hrozbu a pokusil se jeho pozemskou pouť násilím ukončit. Avšak ten, kdo tančí s věčností, se lidských pastí bát nemusí. Jednou hrabě ve společnosti prohlásil: "Vládnu přírodou a stejně tak jako Bůh stvořil svět, mohu i já z ničeho vykouzlit vše, co chci."
Když utichly kroky jeho pozemského těla, zrodil se mýtus, který dodnes rozechvívá duchovní prostor naší planety. Saint Germain neodešel; pouze změnil frekvenci svého bytí. Pro ty, kdo dnes hledají skryté pravdy, se stal Nanebevzatým mistrem – duchovním architektem, který drží klíč k nadcházejícímu Věku Vodnáře.
Kdo jsou ti, kteří se na něj dnes v tichu svých srdcí odvolávají?
Jaká je tedy odkaz hraběte pro nás žijící v současné době:
V 21. století, v době přehlcené technologiemi a chladným rozumem, k nám Saint Germain promlouvá s ještě větší naléhavostí. Jeho život je básní o svobodě duše. Odkazuje nám, že každý z nás v sobě nosí alchymistickou laboratoř – schopnost měnit těžké olovo každodenních strastí a strachů v čisté zlato lásky, moudrosti a duchovního probuzení.
Saint Germain není postavou z učebnic. Je výzvou. Je připomínkou, že čas je relativní a že skutečná nesmrtelnost spočívá v probuzení vědomí, které překoná jakoukoli epochu.
Zdroje: Wikipedia + vlastní zdroje a bádání
